Název: Zkrocení zlého muže
Autor: Diegina
Série: TOS
Přístupnost: NC17, PWP, BDSM
Párování: K/S
Ohlasy: diegina@seznam.cz (předmět: Zkrocení zlého muže či jiné upozornění na téma povídky- jinak mažu jako spam)
Prohlášení: jsou ty notoricky známé hlášky o přístupnosti, obsahu, Paramountu a jejich vlastnických právech nutný?
Poznámka: prosím, neberte toto příliš vážně, je to součást poněkud rozsáhlejšího projektu, na kterém nyní pracuji a který je všechno, jen ne seriózní. Tato povídka je rovněž tak trochu napsána na objednávku, respektive jako narozeninový dárek pro Pantarei, která snese jedině ten slash, ve kterém Kirk hodně trpí. A ještě jedna zajímavost, kterou docení jen někteří: todle je de facto 15ti stránkové pévépéčko. *dmu se pýchou a plácám se po rameni*:-) Pokud by mě však někdo z vás v této K/S oblasti trumfnul, dejte mi vědět, určitě si to ráda přečtu:-)


Zkrocení zlého muže

    Díval se upřeně na šachovnici a odmítal uvěřit tomu, co tam viděl. Tady přece musí existovat nějaké další řešení.
    "Jime," oslovil jej Spock téměř pobaveně, "pozorování sice ovlivňuje pozorovaný objekt, ale stejně jako ve většině případů, i v tomto je ona změna našimi smysly neznatelná. Toto je patová situace a není nic, co by jsi mohl udělat, aby jsi vyhrál."
    "Ne ne, tohle ještě není konec. Ne takový," odporoval Kirk odhodlaně.
    Spock na to neodpověděl. Jen se svým zkoumavým, stále téměř pobaveným pohledem hleděl na svého kapitána a manžela. Je tak tvrdohlavý a nelogický. Bylo by zajímavé zkusit při této příležitosti jistý experiment, o kterém uvažoval již několik týdnů.
    "Důvěřuješ mi?" zeptal se.
    Kirk zvedl narychlo zrak od šachovnice. "Ve všem kromě tohodle," kývl k figurkám. Nebyl si vědom Spockova vážnějšího tónu.
    Spockovi to ale stačilo. Vstal a odnesl použité nádobí k recyklaci. V průběhu této nezvykle dlouhé hry toho stačili zkonzumovat poměrně slušné množství. Využil toho, že mu Kirk věnoval jen velmi okrajovou pozornost. Když se vypořádal s nádobím, stáhl si modrý svršek uniformy, pod kterým měl černé termální tričko. Složil ruce na prsou a opřel se ramenem o přepážku oddělující spací část od zbytku kajuty. "Je to pat," pravil pevně a naprosto vyrovnaně.
    "Není," trval Kirk na svém. Dnes neměl ani nejmenší chuť na cokoliv menšího než vítězství a situace na šachovnici byla docela nepřehledná. Příliš nepřehledná na to, aby to mohl být pat. Sexy vypadajícímu Vulkánci nevěnoval ani pohled.
    Nebylo se proto příliš čemu divit, když byl v následujícím okamžiku značně nepříjemně překvapen z toho, že klečí na zemi, hledí zblízka na lesknoucí se špičky Spockových bot a ruce má zkroucené nepříjemně vysoko za zády, sepnuté dohromady za zápěstí silným stiskem Spockovy jediné ruky. Rychle v něm vzplanul hněv.
    "Co to zatra- Áá!"
    Pořádná rána přes jeho velmi exponovaný zadek, přesně mířená tak, že Spock trefil konečky prstů i jeho pytlík, přerušila proud naštvaných slov.
    "Ticho, Jamesi," promluvil Spock káravým tónem učitele.
    Kirk z toho byl tak překvapený, že opravdu zmlknul. Co je to se Spockem? Proč se chová tak hrubě? Proč do jeho hlasu proniká tolik emocí? Tedy tolik neobvyklých emocí? Byl zvyklý na Spocka šeptajícího procítěně slova lásky a vášně nebo křičícího někdy až bolestnou touhou a rozkoší, ale vztek? Nespokojenost? Násilí? Ne, nikdy. Ne za normálních okolností.
    Pomalu ale jistě dostal strach. Strach o Spocka, strach o sebe, protože netušil, co mu v takovém stavu může Spock provést. Jak tak ale hleděl zblízka na jeho boty, jak jej pálila facka na zadku, začínal stejně pomalu ale jistě cítit vedle strachu i vzrušení.
    Zapátral v mysli po poutu, které jej se Spockem spojovalo. Snad tak spíš zjistí, co se děje. "Ty si jen hraješ!" zjistil překvapeně.
    Další rána na zadek mu pomohla uvědomit si, jak moc při předchozí ráně držel Spock svou sílu na uzdě.
    "Řekl jsem ticho, Jamesi, " smýkl s ním trochu, leč i tak to bylo dost nepříjemné. "Nedal jsem ti povolení mluvit."
    "O žádné jsem nežá-" Ani tentokrát mu nebylo dovoleno dokončit větu. Kopanec do žaludku přesvědčí ledaskoho, aby se zdržel dalších zvukových projevů. Nebyl to však tak silný kopanec, aby mu nějak doopravdy ublížil.
    "Jsi neposlušný. Někdy to bývá tvé plus, ale ne tady a teď, se mnou." Pomalu si před něj kleknul. Tím tak ještě víc páčil Kirkovy ruce a tomu tak nezbývalo nic jiného, než se čelem dotknout země o Spockových kolen. Nelíbilo se mu to. Vůbec se mu to nelíbilo. Naopak, byl na Spocka za tuhle nejapnou hru pěkně naštvaný! Tak proč mu sakra začíná tvrdnout pták!?
    Když mu Spock začal volnou rukou přejíždět pomalu po zádech, pevně sevřel rty. Ne proto, aby poslechl Spockův rozkaz mlčet, ale aby nedal najevo, jak ho zrazuje vlastní tělo.
    "Je na místě, abychom si vyjasnili několik věcí, Jamesi."
    Co má sakra s tím Jamesem? Kam se poděl Jim? A proč zní, jako by se s tím slovem přímo miloval?
    "Já teď vydávám rozkazy a ty je bez váhání poslechneš. Oslovovat mě budeš "můj pane", budeš uctivý. Neuděláš nic, co jsem ti předtím nedovolil. A odměnou ti bude, že tvůj pán bude spokojený. Jasné? Promluv, že rozumíš."
    Kirk zaváhal, šokován tak nepřijatelnými podmínkami. Následek přišel velmi rychle v podobě dalšího úderu přes zadek.
    "Řekl jsem promluv a ty bez váhání promluvíš." Spock zněl vážně docela hrozivě.
    "Jo, rozumím-" Další bolestivá rána.
    "Uctivě, Jamesi!"
    "Ano, rozumím," opravil se Kirk vzdorovitě, leč stále v mezích slušnosti. Přesto ani teď ráně neunikl.
    "Řekl jsem uctivě!"
    Otřesenému Kirkovi nezbylo nic jiného. "Ano, rozumím... můj pane."
    To Spockovi stačilo. "Správně, Jamesi," pokračoval v hlazení po jeho zádech. "Budiž ti to do budoucna cennou lekcí. Příště se totiž nebudu opakovat." Shrnul mu vrchní část uniformy k podpaží a hladil jej dále přímo po kůži.
    Kirkovi v této chvíli klidu neušlo poznání, jak moc Spocka celá tato záležitost vzrušuje, jak moc se mu líbí. Bylo to zvláštní. Spock nikdy nedal najevo, že by měl takové sklony. Nikdy se ani slovem ani myšlenkou nezmínil. Kdyby se s ním dopředu domluvil, nebyl by proti takovému experimentu, ale tohle přesahovalo všechny meze. Tohle bylo přepadení a on byl jeho nedobrovolnou obětí.
    Jenže ruku na srdce, Jime, kdyby tě o tohle požádal, dovolil by jsi mu to? Dovolil by jsi mu zajít tak daleko? Ty přece nejsi ten typ...
    Opravdu nejsem? Dal mi pár na zadek, jako nějakému malému spratkovi a fakt to fest bolelo. Nakopl mě do břicha tak, až se mi málem setmělo před očima. Bojím se, že mi co nevidět vykloubí ramena, že mi nadobro odškrtí krevní oběh v rukách. Choulím se tu u jeho nohou. A přesto všechno se mi pták rve ven z kalhot. Ježíši doufám, že na to Spock nepřijde. Že dostane rozum a udělá s tím něco pořádnýho a především normálního.
    Spock přejel rukou ze zad na jeho zadek. Zasykl bolestí, ty rány zjevně musely zanechat parádní jelita. Vyděsil se ale, když zároveň s onou bolestí ucítil i další nával vzrušení. Svého... i Spockova.
    No jistě! Jak mohl doufat, že Spock nic nepozná, když jsou zatraceně spojeni manželským poutem? Určitě v něm čte jak v otevřené knize. Určitě vidí, že není proti všemu tak, jak by si on sám rád o sobě myslel.
    Zatraceně, já ale přece nejsem žádnej úchylnej masochista!!!
    Spock znovu přejel po jeho rozbolavělém zadku a tentokrát o něco silněji. Zajel mezi půlkami dolů, až nahmátl jeho šourek se dvěmi rozkošnými koulemi. Kirk se neubránil tichému zasténání, když mu je Spock zkušeně promnul přesně tak, jak to měl rád.
    "Ššš, Jamesi," řekl Spock mírně, skoro šeptem, což bylo v přímém kontrastu s tím, jak v zápětí na to pevně sevřel jednu z jeho jelity posázených půlek. Tentokrát se Kirk udržel a místo výkřiku se kousl do rtů.
    "Mnohem lepší," okomentoval to jeho pán. "Teď mi rozepni poklopec." S těmi slovy položil jeho stále sepnuté ruce dolů na záda. Kirk se tak mohl narovnat.
    "Tak mě pusť," řekl trochu podrážděně, když se marně snažil vyprostit ruce ze Spockova pevného sevření. Facka následovala téměř okamžitě.
    "Věřím, že víš, za co to bylo, Jamesi," pravil Spock pevně, "víš to? Mluv."
    "Ano, vím..." Spock se napřáhl k další facce, "...můj pane," dodal Kirk promptně a odvrátil tak trest.
    "Řekni tedy, za co?"
    "Promluvil jsem bez svolení."
    "A ještě...?"
    "Co ještě?" Co sakra ještě chce?!
    Facka. "Byl jsi drzý a neuctivý." Další. "A teď také." Zatlačil Kirka do předklonu a vlepil mu další na zadek. "A tohle bylo za tvou nevědomost. Varuji tě, Jamesi, potrestám každou chybu, kterou uděláš. A teď dělej." Kirkova tvář byla přímo před Spockovým rozkrokem. Poznal, že nemá právě na vybranou.
    Začal přemýšlet, jak začít. Zajímalo ho, jak si má poradit s knoflíkem. Nemohl ale váhat příliš dlouho, rozhodně nestál o další facky nebo jelita na zadku. Možná kdyby zuby odtáhl látku a jazykem prostrčil knoflík ven... ejhle, utrhl se.
    Spolu se Spockem sledoval kutálející se knoflík. Nemusel se ani podívat nahoru aby věděl, že svého muže nepotěšil.
    "Pokračuj, tvůj trest za toto přijde později," řekl Vulkánec k jeho nemalému překvapení. Nějak nevěděl, jestli má být rád, nebo se o to víc bát. Ale teď měl na starosti něco jiného. Musel pokračovat, aby si to Spock nevyložil jako další neposlušnost.
    Rozepnout zip nebyl takový problém, už to párkrát dělal. Hmm, Spocku, ty ďáble, ty sis nevzal spodní prádlo. Potěšeně se díval Spockovu důvěrně známou velkou zelenou erekci. Hrdě se tyčila jemu vstříc, nabízela se a on jejímu vábení nedokázal a ani nechtěl odolat. Hladově vzal špičku do úst a přejel ji jazykem.
    Spock jej však chytil za vlasy a strhl jeho hlavu bokem. "Nedostal jsi povolení, Jamesi." Hrozba v jeho hlase byla nepřeslechnutelná. Vstal. Obešel jej, stále aniž by sebeméně povolil své sevření. Když se dostal za něj, přitáhl jej k sobě za ruce a přiměl ho tak, aby se napřímil. Pak mu jednou rukou zručně rozepnul kalhoty a spolu se spodkami stáhl až ke kolenům. "Zase se předkloň. Hlavu až na zem," přikázal.
    Kirk poslechl, ani nevěděl jak. Jen si prostě v jednu chvíli uvědomil, že se temenem opírá o zem, dívá se na svůj plně erektovaný penis na jehož špičce se nahromadila kapička předmlíčí a zoufale touží, aby konečně Spock udělal to, na co si ho naaranžoval.
    Spock však nikam nespěchal. Svými citlivými prsty zlehka přejížděl po zarudlých podlitinách na Kirkových půlkách.
    "Tvé pozadí mi vždy připadalo velmi atraktivní, Jamesi. Je škoda, že jsi svým chováním způsobil toto esteticky nevyhovující poškození. Nejsem tím potěšen, nicméně doufám, že do budoucna již nebude nutné tento vysoce efektivní trest zopakovat. Chceš přece, aby byl tvůj pán spokojený." Poslední slova řekl téměř mile a něžně jej přitom pohladil podél štěrbiny mezi půlkami.
    "Ano, můj pane," řekl Kirk, který se rozhodl přistoupit aspoň pro teď na jeho hru s tím, že si to s ním později pořádně vyřídí. Silná rána, po které mu vystoupil na pravé půlce další téměř dokonalý otisk Spockovy ruky, jej zastihla zcela nepřipraveného.
    "Nepokoušej se mi vlichotit. Nedal jsem ti svolení promluvit."
    "Na to ti kašlu!" Kirkovi došla trpělivost. Snažil se hrát tuhle podivnou hru na pána a otroka, ale její pravidla byla víc, než dokázal snést. Snažil se vykroutit ze Spockova ocelového sevření. "Mám po krk téhle úchylárny!" Pokusil se svalit na bok a odkopnout svého vulkánského pseudopána. Spock se ale nehodlal téhle hry vzdát. Bylo na čase, aby ukázal, kdo tady doopravdy rozhoduje. Ač nerad, zpevnil své sevření Jamesových zápěstí a vahou svého těla jej přitiskl břichem k zemi. Bylo mu jasné, že tak jeho druh utrží bolestivé pohmožděniny a několik ne právě příjemných modřin. Bylo to však nezbyté pro zkrocení jeho rádoby vážně míněné vzpoury. Cítil jeho vzrušení z ponížení a bolesti smíchané se vztekem.
    A cítil své vzrušení přicházející s nutností Jamese krotit. Bylo až neuvěřitelné, jak moc jej vzrušovaly Jamesovy bezmocné nadávky a kletby, jeho marné a neúčinné vzpínání se proti jeho mnohem větší fyzické síle. Bylo nezbytné jej za to potrestat a to hned.
    Hluboko v krku mu tiše zabublalo vzrušené zapředení, když Jamesovi roztahoval nohy dál od sebe. Z bolestně nalitého penisu mu ukapávala vlhkost a celý úd se čas od času nedočkavě zaškubal. Již brzy...
    Pečlivě se nasměroval, dotkl se špičkou úzkého zvrásněného otvoru. A pak do něj s hlubokým zapředením úplně celý až po kořen prudce pronikl.
    Kirk zakřičel bolestí. Spock ho vůbec nepřipravil a násilně se do něj nacpal. Vzepjal se proti agresorovi, snažil se ho zoufale setřást a zbavit se té bolesti, ale Spock vytrvával a naopak o to silněji a prudčeji do něj přirážel, protože Kirkův boj ho o to víc vzrušoval. Kirk to však nevzdával. Škubal sebou, kopal, snažil se i kousat. Ke svému zoufalství si ale brzy uvědomil, že nevědomě začal Spockovým přírazům vycházet vstříc. Že navzdory všemu je vzrušený tak, jak už dlouho nebyl a že nadevše touží, aby Spock přirážel silněji a silněji a on dosáhl vrcholu.
    Spock vycítil skrze pouto jeho přání a přirážel tak silně, až se dostal na hranici, kdy Jamesovi hrozilo zranění. Až na hranici, kdy to i pro něj samotného začínalo být bolestivé. A přesto tak nádherné...
    Pustil Jamese ze svého sevření a místo toho nahmátl na jeho tváři body psí. Jejich mysli splynuly v jedno a společně se ztratily ve všepohlcujícím orgasmu.

    Když Kirk znovu přišel k sobě, zjistil, že sedí zcela nahý na židli a že je k ní připoután. V hlavě mu hučelo a celé tělo jej bolelo. Hlavně zápěstí, které - jak zjistil - bylo pečlivě spoutáno nějakým pevným provazem, který však neškrtil krevní oběh. A pak jej bolel zadek, jak samotné hýždě tak díra. To mu připomnělo, co mu Spock provedl.
    Zajímavé. Měl by za to na něj cítit zlost a vztek, ale vedle únavy a bolesti cítil jen velmi hluboké uspokojení.
    Kde je vlastně Spock?
    "Seď klidně, Jamesi," ozval se jeho klidný, téměř až mírný hlas odkudsi zpoza něj. Beze slova poslechl. Uslyšel cinknutí a zurčení tekutiny. "Máš žízeň a jsi vyčerpaný," konstatoval dále a měl pravdu. Za pár sekund se ocitl v jeho zorném poli. Ke rtům mu nesl sklenici s čímsi, co vypadalo jako hutný čaj. "Vypij to. Dodá ti to sílu a pomůže od bolesti."
    I teď poslechl a začal hltavě pít..
    "Byl to od tebe velký nerozum vzepřít se mi. Nechtěl jsem ti ublížit, ale nedal jsi mi na výběr. Regenerátorem jsem ti vyléčil poškozené šlachy v zápěstí, ale pohmožděniny tě budou bolet ještě několik dnů."
    Kirk dopil a aspoň pohledem Spockovi poděkoval. Ten si toho všiml, ale nijak na to nereagoval. Odložil sklenici na stůl a dokončil svůj výklad. "Žádná další zranění jsi kromě modřin a podlitin neutrpěl. Jestli k tomu chceš něco říct, Jamesi, můžeš teď."
    Kirk se mu zpříma podíval do jeho tmavohnědých očí. Teď by mu měl vynadat, měl by mu začít spílat za všechno, co mu provedl, ale cítil takovou vnitřní vyrovnanost, že nic z toho neřekl. "Děkuji ti, můj pane," pravil nakonec a pokora v jeho hlase byla nefalšovaná stejně jako láska vyzařující z jeho pohledu. Není to zvláštní? Spock ho zbil a znásilnil a on mu přesto naprosto upřímně a láskyplně děkuje.
    Spock jen prostě přikývl a klekl si před něj. Zkontroloval provazy kolem kotníků a jeho chodidla. Zdálo se, že jsou v pořádku stejně jako ruce, které kontroloval před chvílí. V duchu si udělal poznámku, že tento typ vázání se pozitivně osvědčil a posadil se na paty. Stejně jako předtím, než se Kirk probral, i nyní si jej důkladně prohlížel. Po chvíli dovolil svým rukám, aby následovaly jeho zrak. Detailně prozkoumávaly každý čtvereční centimetr těla, na který dosáhly. Jeho prsty projely skrze špinavě blond vlasy, obkreslily exoticky kulatou linku člověkova ušního boltce. A jeho rty - mají tak nádherný tvar, zvlášť když se usmívají tak jako teď. Přímo zvou k ochutnání. Jak by jim mohl odolat?
    Nijak. Byl to zákon, který nešlo obejít. Pokaždé, když se jeho milovaný takto usmál, musel jej políbit. Byl si toho vědom? Dělal mu to záměrně?
    On tu sice byl teď pánem, přesto nemohl zbavit Jamese jeho nejsilnější zbraně. Teoreticky mu mohl zavázat ústa roubíkem, mohl mu dát přes hlavu nějakou masku. Mohl udělat nespočet věcí, které by mu daly úplnou moc nad jeho úsměvem, ale... nemohl. Nedokázal to. A tak jako pokaždé skončil tak, že hladově ochutnával jeho ústa, laskal jeho jazyk a vpíjel se do jeho rtů.
    Ne! odtrhl se od něj. Nesmí podlehnout. Dál pokračoval svými ústy a prsty po jeho těle, ale už to bylo cílené, plánované. Ne bezhlavé jako polibek. Na několik minut se zastavil u bradavek. Z počátku jemné dráždění záhy přešlo v drsnější sevření zuby a prsty nebo silné sání. Zaslechl, jak občas zasykl bolestí, nebo jak sebou škubnul, ale jeho tělo již vydávalo nezaměnitelnou vůni vzrušeného lidského muže. I letmý pohled do rozkroku Kirka zrazoval. Spock, který jej nyní hladil všude, kam dosáhl - kromě právě rozkroku, postupoval jazykem pomalu dolů. Na chvíli se zastavil u pupíku.
    Tohle místo jej vždy fascinovalo. Mělo tak zajímavou strukturu, bylo tak zvláštně citlivé. Pokaždé, když jej stimuloval, nutilo to Jamese ke smíchu. Nyní tomu nebylo jinak. Přesto žádný smích neslyšel. Jen prudké oddechování doprovázené silným stažením břišních svalů.
    "Velmi správně, Jamesi," pochválil svého milence. "Avšak trestu za svou předešlou neposlušnost stejně neujdeš."
    Kirk se zprudka nadechl a vydechl. Vyhlídka na trest od Spocka najednou byla lákavá a vzrušující, ne odmítavá a děsivá jako ještě tomu bylo před pár hodinami
    Spock mezitím jazykem doputoval až k jeho penisu. Pečlivě přejel po celé jeho délce od kořene ke špičce, kde slízl pár unikajících kapiček. Odolal pokušení vzít ho do úst a dál ho laskat až k vrcholu. Měl jiné plány.
    Vstal a odešel do spací části kajuty. Za chvíli se vrátil s krabicí. Položil ji na stůl a vytáhl z ní několik věcí. Kirk v nich rozpoznal set pro výrobu latexových odlitků. Sledoval, jak Vulkánec začíná míchat hmotu na výrobu formy. Co to asi má za lubem?
    To zjistil velmi záhy. Spock totiž odložil misku s hmotou a vytáhl z krabice láhev s depilačním prostředkem. Nanesl jej na jeho pubické ochlupení, které okamžitě odpadávalo. Za chvilku si Kirk připadal jako malý kluk či jako holá krysa. Nebyl to právě příjemný pocit, i když to věděl, že to bylo dost o zvyku a osobním vkusu. A zrovna nyní to bylo o praktičnosti, neboť vzápětí mu Spock začal nanášet onu bílou ušlehanou hmotu na plně erektovaný úd. Nevěděl, co si o tom má myslet. Na jednu stranu jej studená hmota odpuzovala a kazila vzrušení, na stranu druhou jej vzrušovala jistá perverznost tohoto počínání a že mu to prováděl právě Spock. Spock - jeho pán. Spock - dokonalost sama. Za chvíli měl pokryt celý penis včetně šourku. Vypadalo to dost komicky, jako kdyby na něj nanesl silnou vrstvu šlehačky, jen o dost hutnější. Zbývalo jen počkat, až hmota utuhne.
    Jak dlouho to může trvat?
    Spock nic neprozradil. Místo toho se dal do úklidu chlupů a zbylé nepoužité směsi. Byl příliš pořádkumilovný, než aby nechal tuto práci na později pro Jamese. Poté, co dokončil tuto činnost, opustil kajutu.
    Kirk byl tímto obratem situace nepříjemně překvapen. Co Spock zamýšlí? Kdy se vrátí? Ten čaj, který mu dal k vypití, začínal chtít jít pomalu ale jistě zase ven. Ještě to není zdaleka akutní, ale... Stihne do té doby hmota ztvrdnout? Stihne se do té doby Spock vrátit?
    Když se Vulkánec za deset minut vrátil s tácem s lehkou pozdní večeří, měl Kirk pocit, že musel být pryč celou věčnost. Poté, co tác položil na stůl, zkontroloval tuhost hmoty. Co mohl Kirk soudit dle vlastních vjemů, byla tuhá víc než dost a Spock s ním zjevně souhlasil, neboť se dal do sundávání tohoto negativního odlitku. To byla chvíle, kdy byl Kirk nesmírně vděčný, že jej Spock předtím odchlupil. Už samotné odlepování hmoty od kůže nebylo nic příjemného, natož kdyby do hmoty zatuhlo i ochlupení. Au, to by vážně bolelo.
    Konečně byl jeho penis opět volný. Při sundávání trochu ochabl, ale na čerstvém vzduchu rychle zase nabyl svou plnou velikost. Spock přinesl vlhký ručník a pečlivě jej očistil od zbytků hmoty, což pro Kirkovi jen přidalo na jeho sladkém utrpení. Kousal se do rtů a vnitřku tváří, jen aby ze sebe nevydal ani hlásek. Avšak podařilo se mu to a potěšil tak svého pána svou poslušností.
    Když Spock Kirka očistil, věnoval se další fázi svého plánu. Umíchal neolatexovou hmotu a nalil ji do formy. Když po pár desítkách sekund mírně utuhla, vložil pečlivě do budoucího umělého penisu válec s vibračním zařízením. Nyní zbývalo počkat, až neolatex zcela ztuhne, což mělo trvat ještě pět až sedm minut. Ten čas by mohl velmi libě využít.
    Zašel do koupelny a vzal z přihrádky hydratační olej. Vrátil se s ním k Jamesovi. Hmota na formu podle výrobce vysušuje pokožku a je doporučována její následná hydratace. A tento olej umožňuje i něco víc než pouhou hydrataci.
    Nakapal na Kirkův penis bohaté množství oleje a pečlivě jej rozetřel. Jen zcela "náhodou" jej roztíral velmi stimulujícími dojivými pohyby. Tvářil se přitom, že zcela ignoruje Jamesovu urputnou snahu ze sebe nevydat ani hlásku, ačkoliv to bylo zcela proti jeho veškeré přirozenosti. Když byl James dostatečně hydratován, stáhl si Spock kalhoty a obkročmo se postavil nad něj. Špička Spockova penisu se přitom dotýkala Kirkových rtů. Přes veškeré toužebné pohledy se však Kirk tentokrát neodvážil z vlastní iniciativy nic udělat.
    "Vezmi mě do pusy. Je pouze na tobě, Jamesi, jestli budeš chtít polykat." Jinými slovy to znamenalo svolení přivést svého pána k vrcholu. A to bylo něco, co Kirk nikdy neodmítl. Rád si v puse hrával s jeho penisem a ještě raději si vychutnával následky tohoto hraní. Zjevně musel svého pána velmi potěšit, když mu tohle dovolil.
    Proto neváhal. Otevřel ústa a vzal do nich tolik Spocka, kolik jen v tu chvíli dokázal. Byl tak horký! A pod sametově jemnou kůží tvrdý skoro jako ocel. Přejel špičkou jazyka po naběhlé tepně vedoucí po spodní části jeho penisu k žaludu, až k místu, kde končila u dvojitého valu. Věděl, že právě tam je Spock nejcitlivější, což se opět potvrdilo, když Vulkánec prudce zalapal po dechu a celý se zachvěl.
    Kirk se v duchu spokojeně usmál. Miloval každý takový okamžik, kdy dokázal zbavit Spocka masky jeho sebeovládání. Kdy rozkoš, kterou mu působil, byla silnější, než vůle ji kontrolovat.
    Pomalu za mírného sání povytáhl Spockův úd z úst, až mu v nich zůstal pouze žalud. Zkušeně po něm přejížděl jazykem, laskal se s jeho jemnou texturou a ze štěrbiny slízával prýštící sladké kapičky preejakulátu. Pak zasál silněji, čímž se Spocka vyloudil patřičný slastný povzdech. Ucítil, jak moc potřebuje dosáhnout vrcholu a i on sám po tom toužil. Začal tedy jednat na jisto.
    Uvolnil si krk a naklonil se kupředu. Spock mu vyšel vstříc a tak měl zakrátko v sobě téměř tři čtvrtiny jeho nemalé délky. Znovu se odtáhl, znovu se střetli a tentokrát jej dokázal pojmout téměř celého. Za krátko sladil svůj rytmus se Spockem v dokonalé harmonii. Vulkánec jen obtížně ovládal své reakce na prožitek, který mu jeho milovaný James připravoval těmi svými úžasnými ústy. Výsledek tedy na sebe nenechal dlouho čekat. Spock neúspěšně potlačil svůj výkřik, když jeho semeno vystříklo Jamesovi přímo do krku.
    Kirk ucítil jeho horkost, ale zklamaně si uvědomil, že ne již jeho chuť. Další věc, která jej zklamala byla, že Spock se jej nedotýkal. Nezabloudil rukama jako obvykle do jeho vlasů, nehladil jej, nenechal splynout jejich mysli a dosáhnout tak společného orgasmu. Jenže hned poté, co se Spock vytáhl, pochopil, proč tak Spock jednal. Pochopil to ihned, když mu dosedl do klína a nabodl se na jeho před chvílí pečlivě nalubrikovanou erekci.
    Kirk zatnul zuby, aby z něj nevyšel ani hlásek. Byl již na okraji svého sebeovládání. Horko vulkánského těla, které jej rytmicky obklopovalo a svíralo bylo víc, než dokázal snést. Ucítil známý stah v slabinách a-
    "Spocku!" vykřikl. Celé jeho tělo se na okamžik napjalo. Ze rtů mu unikl úlevný povzdech a s tím se zhroutil uspokojeně zpět do židle.
    "Jamesi," řekl Spock, stále sedící v jeho klíně velmi pomalu a velmi hlubokým hlasem. "Neposlechl jsi." Příjemně malátnému Kirkovi z toho naskočila husí kůže. "Řekni, víš, co tě čeká?"
    Přikývl. "Trest, můj pane."
    "Velmi správně."
    Kirk se otřásl. Jestli si správně vyložil Spockovo jednání, ještě mu stále dlužil trest za utrhnutý knoflík. Přidá-li k tomuto ještě nynější provinění... Ne, vůbec se mu to nelíbilo Ne když je mu teď tak dobře.
    Náhle Spock prudce vstal. Téměř to bolelo, jak rychle z něj sesedl a dostal ven ze svého těla. Pak chladně odešel do koupelny.
    Kirk uslyšel standardní zvuky použití záchodu a sonické sprchy. To mu připomnělo, že on sám by si teď potřeboval odskočit. Už to bylo rozhodně naléhavější než před patnácti minutami.
    Spock se za chvíli vrátil, zcela nahý a pořádně umytý. Rozvázal mu nohy, odvázal spoutané ruce od židle a skoro jako vězně ho eskortoval do koupelny. Kirk se toužebně podíval směrem k záchodové míse, místo toho však byl vlečen do sprchy. Už jen chvilku, přesvědčoval sám sebe, zatímco jej čistila sonika.
    Jenže Spock, který dozajista cítil jeho utrpení, mu naschvál pustil delší, pětiminutový cyklus pro extra pečlivé čištění místo obvyklé minuty. Díky tomu Kirk zažil jedny z nejdelších pěti minut svého dosavadního života.
    Když proces skončil, odvedl jej konečně k záchodu.
    Doufal-li, že mu nyní Spock rozváže ruce a dopřeje mu trochu soukromí (protože mu opravdu nebylo příjemné, aby někdo stál u něj a koukal jak čůrá), spletl se. Vulkánec se postavil těsně za něj, přitiskl se k němu tělem. Levou rukou jej objal kolem pasu a zesílil tak svůj tlak, položil mu hlavu na rameno, aby lépe viděl. Pravačkou mu pomalu sklouzl po hrudi, přes břicho až k rozkroku. Uchopil jeho penis a nasměroval jej do mísy.
    "Dělej, Jamesi."
    Kirk, rudý až za ušima, poslechl. Mohl si stokrát říkat, že tohle je naprosto přirozená činnost, že to dělá každý, že to dělá i Spock a tak se není za co stydět, ale nepomáhalo to. Bylo to jako nabourání jeho nejsoukromějšího soukromí. I když - jak mohl před Spockem - zrovna před Spockem - cokoliv držet v soukromí? Vždyť nebylo prakticky nic, co by už o něm jeho manžel díky častým splynutím myslí nevěděl. Proč by před ním měl skrývat tohle, zvlášť když si to Spock zjevně sám přál. Dokonce natolik zjevně, že cítil jeho znovu se obnovující erekci, která mu jemně tlačila do svázaných dlaní.
    Spock sám byl ze své reakce překvapený. Tohle mělo být jen dalším krokem v jeho hře, kdy zatlačí Jamese na okraj toho, co považuje na normální, aby mu způsobil patřičný diskomfort, aby jej potrestal. Nečekal, že ho to vzruší. A přesto - stalo se. Kolika dalších překvapení se dočká při průzkumu doposud neprobádaných oblastí vlastní sexuality?
    Zkusil tedy něco dál: políbil Kirka na krk a pak jemně kousl do ušního lalůčku. Jeho t´hy´la na to reagoval tím, že se celý zachvěl a rozkošnicky vydechl. Téměř vzápětí na to se penis, který držel v ruce, mírně zpevnil.
    Vida, není tedy jediný, kdo reaguje zcela nezvykle.
    Jemně ho oklepal a pak s Jimem zamířil opět k sonice. Hygiena musí zůstat zachována.
    Spock dovedl Kirka do středu pokoje. Přikázal mu, aby zůstal stát, zády ke spací části. Sám zašel do ní a Kirk uslyšel šramot. Po chvíli dostal příkaz otočit se čelem vzad. Bez rozmyšlení poslechl. Spock byl opět oblečený do uniformy bez modrého svršku. Stál rovně, přísně, s rukama za zády.
    "Kolik měsíců spolu sloužíme na této lodi?" zeptal se nekompromisním hlasem, ze kterého nevěstilo nic dobrého.
    Kirk je rychle spočítal a odpověděl "Dvacet devět, můj pane."
    Náhle se Spockova pravačka vymrštila vpřed a Kirk najednou zjistil, že je na zemi, že mu cosi podrazilo nohy. Nepříjemně překvapeně se podíval na Vulkánce. Ten v ruce svíral již nyní opět složený ahn woon, přesto dozajista připravený rychle jednat.
    "Nedal jsem ti svolení promluvit, Jamesi! Začínáš být opět neposlušný." Kirk v duchu zaklel. "A to tě ještě čeká odpykání si dvou trestů. Pojď ke mně!" přikázal.
    Kirk vstal, aby splnil rozkaz, ale vzápětí byl opět sražen k zemi. "Dovolil jsem ti snad vstát, Jamesi?" Začínal toho mít pomalu opět plné zuby. Snažil se, dokonce se mu to i líbilo, poslouchal rozkazy a plnil je tak nejlépe, jak jen dokázal, a přesto to nestačilo! Polkl však svou zlost. Tady není čas ani místo na uraženou ješitnost. Teď záleželo jen na Spockovi, aby zhodnotil, zda je pro něj jeho výkon dostatečný. Na jeho osobním názoru nyní vůbec nesešlo. Dal se tedy po kolenou na cestu ke Spockovi. Už po prvních pár krocích cítil od podlahy spálená kolena. Budiž mu to ale ponaučením. Kdyby poslechl příkazům svého pána, na zem by se ani nedostal a nemusel teď po ní lézt.
    Už byl před ním. Kolena jej přes veškerou snahu o opatrnější pohyb příšerně pálila a to ještě na nich teď musel klečet. Spock mu však nedal povolení, aby jim mohl ulevit. Místo toho tu stál, ruce v bok a tvářil se tak vulkánsky nespokojeně, jak jen dokázal.
    "Řekni, kolik měsíců spolu sloužíme na této lodi?"
    "Dvacet devět, můj pane," odpověděl vzorově a snažil se, aby mu do hlasu nepronikla ani známka bolesti.
    Spock zjevně neshledal na jeho chování nic nevhodného a tak jen okomentoval obsah jeho odpovědi.
    "To sice není přesné, ale jsi jen člověk. Bylo by zbytečné od tebe očekávat přesnější údaj, byť jen na jediné desetinné místo," konstatoval. "Jdi k posteli. Polož se na ni na břicho, kolena na zemi," přikázal.
    Kirk poslechl, ačkoliv se kousal do rtu, jak se poraněná kolena hlásila o pozornost. Obyčejná sedřená kůže a jak dokázala znepříjemnit život. Když se položil na postel, zjistil, že může z kolen přenést část své váhy. Pak si uvědomil, jak je v téhle poloze jeho pozadí opět disponované Spockově libovůli.
    "Věřím, Jamesi, že víš, co teď přijde."
    Trest, můj pane, blesklo Kirkovi téměř automaticky hlavou.
    Spock se v duchu pousmál. Tato hra se vyvíjela lépe, než si kdy dovedl představit. Naklonil se ke svému milenci a zašeptal mu do ucha. "Když budeš chtít, můžeš křičet."
    Vulkáncův hluboký hlas a jeho intimní podbarvení způsobily, že Kirkovi naskákala po celém těle husí kůže. Může křičet? Znamená to, že to rozhodně bude bolet. Spock však pokračoval. "Svou vlastní dnešní neposlušností a neschopností jsi určil, jak důrazný nyní budu. Budeš nahlas počítat rány, jednu za každý měsíc naší služby - jednu za každý měsíc, kdy jsi se proti mě provinil svým chováním. A za každou mi patřičně poděkuješ." Kirk se otřásl. "A to mi věř, Jamesi," mazlil se Spock s jeho jménem, "že jsem vůči tobě milosrdný. Že nepočítám každý týden, nebo dokonce každý prohřešek. Že nepočítám každou tvou nevěru nebo příležitost, kdy jsi si ze mě utahoval, kdy jsi neposlechl má doporučení a zbytečně tak ohrozil svůj život. Že tě neztrestám za každý okamžik, kdy jsi se choval spíš jak divá zvěř, kterou nyní musím krotit, než jako poslušný manžel a milenec."
    Hned nato bez varování šlehl složeným ahn-woonem přes Kirkův zadek. Ani zdaleka nepoužil tolik síly, kolik by mohl, přesto to bolelo tak, že Kirk chtě-nechtě vykřikl. Nemusel se ani ohlížet aby věděl, že mu tam zůstalo pořádné jelito.
    "Neslyším počítání, Jamesi!" pravil výhružně nyní již opět zcela napřímený Spock.
    "Jedna!" napravil to Kirk okamžitě.
    "Špatně, začínáme znovu."
    Rána. Výkřik.
    "Jedna! Děkuji, můj pane."
    Další rána. Další srdceryvný výkřik. "Dvě! Děkuji, můj pane."
    Bože, Spocku, to strašně bolí!
    "Aaa!!! Tři! Děkuji, můj pane."
    To je strašně hloupé, to neustálé děkování.
    "Čtyři. Děkuji, můj pane."
    Než tohle skončí, budu mít zadek na maděru a měsíc si nesednu.
    "Pět!! Děkuji... můj pane."
    Ať už je konec, tohle je opravdu strašně moc.
    Zakřičel do deky pod sebou. "Šest!! Děkuji, můj pane."
    Jenže Spocka to těší. A má na to právo, někdy jsem se vůči němu opravdu choval příšerně.
    "Sedm! Děkuji, můj pane."
    Co ale myslel tou nevěrou?
    "Jaaauu!!! Osm!!! Děkuji, můj pane!"
    Ne už znovu na stejné místo, prosííííím....
    "Devět! Děkuji, můj pane."
    Nebyl jsem mu nevěrný.
    "Deset!!! Děkuji... můj pane..."
    Od té doby, co jsme spolu, jsem se vyspal s jinými jen když to bylo opravdu nutné.
    "Jede-náct!!! au... Děkuji, můj pane."
    To pálí... tak strašně moc...
    "Dvanáct! Děkuji, můj pane."
    A předtím... tuší vůbec, kolikrát jsem málem vykřikl jeho jméno, když jsem hasil svou potřebu v někom jiném?
    "Třináct! Děkuji... můj pane."
    Bože, ta bolest... je tak strašná...!
    "Sssk...Čtrnáct!!! Děkuji, můj pane!"
    ...tak strašně vzrušující... to je nemožné.
    "Patnáct! Děkuji, můj pane..."
    Pokaždé, když mě uhodí, ucuknu a otřu se o postel pod sebou. Trestá mě a zároveň mě nutí, abych si sám dělal dobře. Spocku, ty ďáble...
    "Aaaaa!!! Šest-náct!!! Děkuji, můj pane!!"
    Trestá mě za tolik věcí, tolik věcí, se kterými se nedokáže zcela vyrovnat a které ho zraňují. Zraňuje ho, když spím s jinými, zraňuje ho, když si z něj utahuju. Copak ale neví, že to nikdy není ve zlém?
    "Sedmnáct! Děkuji, můj pane!"
    Můj ubohý Spocku, nikdy jsem ti nechtěl ublížit.
    "Osmnáct!!! Děkuji! Můj pane!
    Jak to ale může vědět někdo, kdo byl už od narození trestán za to, že není dokonalý? Komu bylo neustále vše vytýkáno a jen málo co se setkalo s uznáním?
    "Devatenáct! Děkuji, můj... pane."
    Pro mě ale jsi dokonalý, Spocku.
    "Dvacet!!! Děkuji, můj pane!"
    A to že někdy nedám na tvou radu a dám v šanc svůj život není z nedostatku respektu vůči tobě, ale z ryzí nutnosti.
    "Aaauu!!! Dvacet jedna!!! Děkuji, můj pane!"
    No dobrá, někdy i z mé vlastní blbosti.
    "Dvacet dva. Děkuji, můj pane."
    Ale nikdy ne proto, že bych tě nemiloval a nevážil si tě.
    "Dvacet tři!!! Děkuji, můj pane!!!"
    Jsi pro mě jako druhá půlka mé duše.
    "Dvacet čtyři! Děkuji, můj pane."
    Nezbytný pro můj život stejně jako vzduch, voda a potrava.
    "Bože!!! Dvacet pět!!! Děkuji, můj pane..."
    Nedovedu si představit život bez tebe...
    "Dvacet šest!!! Děkuji! Můj pane!"
    ... ten smutek a prázdnotu.
    "Dvacet sedm! Děkuji, můj pane!!!"
    Kdybych tě měl ztratit, bylo by to jako peklo na zemi.
    "Au! Dvacet osm!! Děkuji! Můj pane!"
    Tak moc tě miluji! Copak to necítíš?
    "Aaaaa!!!! Dvacet devět!!! Děkuji, můj pane!"
    Děkuji ti, můj pane... můj milovaný Spocku...
    Až po chvíli mu došlo, že je konec. Až po chvíli si uvědomil, že mu tečou slzy a že potichu vzlyká do přikrývky pod sebou. Tohle byl naprosto neuvěřitelný zážitek. Cítit tolik lásky a bolesti najednou bylo jako... neměl pro to slova. Jen to cítil a nic víc v tu chvíli nedokázal, než se tomu naprosto oddat. Tolik si přál, aby jej Spock objal, aby je spojil, fyzicky i mentálně. Přál si vědět, že už se na něj Spock nezlobí, že už své prohřešky splatil, i když se bál, že to, co se tu právě odehrálo, stejně nestačilo. Ale aspoň by tak jeho pán ucítil lásku, kterou k němu chová... a možná by ucítil, že i pán miluje na oplátku jeho.
    Srdce mu trochu poskočilo, když ucítil, že se Spock dotkl jeho ran. Byl to jen lehký dotyk, zkoumavý, jako by byl spíš okouzlený výsledkem své práce, než aby mu chtěl záměrně působit další bolest. Pak z ničeho nic Kirk ucítil, že mu Spock uvolnil pouta na rukou. Až teprve když cítil nepříjemné píchání navracející se krve a Spockovo tření postiženého místa, došlo mu, že předtím ruce skoro ani necítil, že při boji s bolestí si téměř úplně zaškrtil zápěstí. Spock se však ale o něj postaral, ohlídal, aby si vážně neublížil a Kirka zalila obrovská vlna vděčnosti, která přidala další slzy do přikrývky pod jeho tváří.
    Spock se o mě stará! Navzdory tomu, jak jsem mu ublížil, se o mě stará...
    Vulkánec mu vedl ruce nad hlavu a tam je volně položil. Neměl již starost, že by s nimi James dělal něco, co by mu dopředu nedovolil. Věděl, co jeho manžel chce, po čem touží a rozhodl se mu to dopřát. Svým způsobem.
    Poklekl těsně za něj, svá kolena vně jeho. Přitiskl se pánví k jeho krvavými jelity posetému zadku. Kirk sebou mimovolně škubl a zasykl bolestí. Vzápětí se ale kousl do rtu a už nevydal ani hlásku. Poté Spock nalehl na jeho záda, svými rukami překryl jeho a jemně jej kousl do ušního lalůčku.
    "Řekni mi, Jamesi," pravil tiše a takřka svůdně, "líbilo se ti to?"
    Kirk, přemožen svými pocity, dokázal ze sebe jen ztěžka vypravit "Ano, můj pane." Nyní, když na sobě cítil uklidňující Spockovu váhu, se cítil tak v bezpečí, jak už dlouho ne. Bylo to nelogické, bylo to neopodstatněné, ale bylo to tak.
    "Líbilo se ti to natolik, že se vůči mě dopustíš dalších prohřešků?"
    "Ano, pane," řekl automaticky. "Ne, pane!" opravil se ihned, když mu došlo, co vlastně řekl.
    "Tak co tedy? Vyber si, Jamesi."
    "Vybírám si tebe, můj pane."
    Spock prudce přirazil pánví a Kirk vykřikl bolestí. "Tohle není v tvé volbě," řekl Vulkánec přísně. "Rozmysli si pořádně svou odpověď."
    Kirk prudce oddechoval. Spock jej trápil i nadále, byť mnohem jemněji než předtím. Nutil jej myslet ve chvílích, kdy se mu myslet vůbec nechtělo, kdy se jen chtěl oddat oné neuvěřitelné směsici bolesti a vzrušení. Cítil Spockovu pevnou vybouleninu tlačící urputně do štěrbiny mezi jeho půlkami i tření látky kalhot o rozbolavělou nateklou kůži. Když k tomu přidal Spockův hluboký sametový hlas, byla ta kombinace přímo vražedná. Toužil se oddat zapomnění nacházející se v rozkoši, ne odpovídat na otázky.
    "Ne, můj pane," vysoukal ze sebe nakonec rozechvěle, "nechci se již proti tobě dopustit dalších prohřešků."
    Chvíli napjatě čekal, co na to Spock řekne. Každá sekunda se zdála být věčností. Byl by přísahal, že mu to dělá naschvál, ale nedokázal se dostatečně soustředit, aby to skrze jejich pouto poznal jistě. A pak...
    Spock vstal a nechal jej být. První, co Kirka napadlo, bylo, aby vstal a podíval se, kam odešel a co dělá. Ale nebyl to jen další Spockův test? Nenařídil mu přece nic, co by jej k této činnosti opodstatňovalo. Přikázal mu tady takto napůl klečet a napůl ležet a odpovědět na jeho otázku. Nic víc. Nedal mu volno. A on, chce-li se vyhnout dalšímu trestu, by to měl respektovat. Možná pro něj jeho pán chystá něco zvláštního. Ostatně - na stole přece leží a tuhne ten odlitek...
    Vskutku. Spock odešel právě kvůli tomu. Plán, který se mu původně zrodil v hlavě v podobě nenaplnitelných sexuálních fantazií ještě předtím, než se stali milenci, se konečně stával skutečností.
    Neolatex za tu dobu stačil zcela ztuhnout. Spock jej vyjmul z formy a prohlédl si svůj výtvor. Skvělé. Takřka perfektní. Jen začistil několik nepřesností na okrajích odlitku, kde končila forma, aby tam nebyly žádné nepříjemné hrany a už to bylo hotové. Dokonalý odlitek Jamesova pohlaví.
    Úd byl ve výsledku čirý se stříbrnými třpytkami doplňující se s chromovým leskem vibračního válce. Byl na něm zřetelný každý záhyb, každá naběhlá žíla i tepna. Vyčnívající kus vibračního zařízení byl uzpůsoben jako úchyt, díky kterému byla usnadněna manipulace s touto unikátní pomůckou. Bylo na čase ji vyzkoušet.
    Vrátil se k posteli a lehl si na ni na bok, čelem k Jamesi. "Musím přiznat, že výsledek po vizuální stránce předčil má očekávání," konstatoval Spock, zatímco nabídl Kirkovi, aby si prohlédl jeho výtvor. "Zajímalo by mne, zda se osvědčí i po té praktické. Mám vysoké požadavky a nehodlám z nich slevit."
    Zdálo se, že i Kirk je užaslý výsledkem, když ho po prohlédnutí vracel svému pánovi.
    "Víš, Jamesi, další věc, která mě na našem vztahu neuspokojuje, je to, že mi nejsi k dispozici kdykoliv, kdy se mi zlíbí. Bylo by však nelogické vinit tě z toho, že nejsi vzhůru a připraven, když se vrátím z dvojité směny nebo z laboratoří. Jako první důstojník musím brát ohledy na biologické potřeby svého kapitána, kvalitní spánek nevyjímaje. Tato sexuální pomůcka však může tento problém do jisté míry vyřešit."
    Kirk si mimovolně představil Spocka, kterak pozdě v noci, hluboko uvnitř gama směny, kráčí setmělými a ztichlými chodbami Enterprise. Na vyrovnané tváři není vidět ani náznak toho, co se mu honí hlavou. Konečně vejde do své horké kajuty s rudým přítmím. Svléká ze sebe oblečení a pečlivě jej skládá na hromádku. Poté se jde umýt. A pak přichází k zásuvce, otevře ji. Vytahuje z ní tento vibrátor a... Zajímavé, použije nějaký lubrikant, nebo se předtím vzruší a použije svůj vlastní, přirozený?
    Z úvah jej vyrušilo zhoupnutí postele. Spock byl opět pryč z jeho dohledu. Ale byl nablízku, to cítil. Téměř se však lekl, když ucítil, jak z ničeho nic do něj Spock vstupuje dvěma mazlavými prsty. Kirka zaplavila úleva i napětí zároveň. Úleva z toho, že jej přece jen nenechá jen tak být, napětí z náhlého průniku do jeho těla, který nebyl právě jedním z nejjemnějších. Zakrátko se však přizpůsobil a užíval si, kterak mu Spock svými prsty dráždí prostatu a zároveň jazykem přejíždí po ranách na zadku. Štípalo to, bolelo to, ale jen to přidávalo na vzrušení. Když Spock vsunul třetí prst, dráždění jazykem přestalo. Avšak jeho hluboký příjemný hlas jej dráždil dál.
    "Když jsem po svém nástupu k Hvězdné flotile důkladněji zkoumal anglický jazyk, narazil jsem v něm na mnoho zajímavých slovních obratů, spojených zejména s lidovým označením reproduktivní činnosti. Zajímavé byly především tím, jak absurdní byl jejich význam. Zejména obrat "fuck yourself", kterýžto - pokud jsem jej správně pochopil - je proveditelný pouze u některých vzácných lidských mutantů, kterým se vyvinul jak penis, tak vagína. Ovšem s touto pomůckou," zasunul do Kirka místo prstů odlitek jeho vlastního údu celý až po kořen, "dostává tomuto obratu další racionální význam." Naklonil se tak, aby mu viděl do tváře. "Pověz mi, Jamesi, jaké to je?" zapnul vibrace na nejnižší stupeň a začal pohybovat pomalu dovnitř a ven. "Jaké to je cítit své vlastní tvary, jak ti působí rozkoš?"
    Kirk však nebyl schopen slova, jen se snažil každou chvíli neexplodovat. Už příliš dlouho se držel na uzdě, jeho tělo zoufale toužilo po úlevě ve vyvrcholení. Kousl se do rtu, pevně zavřel oči a vycházel vstříc Spockovým pohybům vibrátorem.
    "Odpověz, Jamesi," řekl Vulkánec přísně a zvýšil vibrace.
    Kirk zalapal po dechu a instinktivně pevně sevřel prstenec svalů kolem umělého údu. "Je menší," řekl to první, co ho napadlo. Byla to pravda. U Spocka byl zvyklý na mnohem větší roztažení i délku. Nebýt toho, že díky splynutí myslí už dávno věděl, že jeho menší rozměry Spockovi vůbec nevadí a že ho naprosto uspokojují, cítil by v tomto ohledu závist a pocit méněcennosti. Jenže teď mají uspokojit jeho a ne Spocka.
    "Nejsi snad spokojený?"
    Kirk věděl, že si z něj Spock utahuje. Jak se sakra mohl tak ptát, když věděl, že to není pravda? Byla to jedna z nejpodivnějších sexuálních zkušeností, jaké kdy zažil, a zatraceně vzrušující. A stejně mu neřekl, že má promluvit. Jen se zeptal, aby ho vyzkoušel.
    Do každého přírazu vkládal stále více energie. Jen s nelibostí zjišťoval, že Spock už zůstává na místě a nechává všechnu práci na něm. Jediné, co udělal navíc, bylo plynulé přepnutí vibrací na nejvyšší stupeň. Kirk se neubránil a zasténal. Bezprostřední plácnutí přes zadek mu rozeslalo štípavou bolest do všech koutů těla a varovalo jej před další nekázní. Ovšem jeho vzrušení onou delikátní kombinací rozkoše, bolesti a strachu jen vzrostlo. Cítil, jak jeho vrchol neodvratně přichází už jen při pouhé představě, že by jej Spock mohl znovu udeřit. Udeřit za to, že sténá rozkoší, když se nabodává na svůj vlastní úd.
    Jenže Spock neudeřil. Naopak. Vypnul vibrátor a vytáhl jej. Kirk v duchu velmi nespokojeně zakňoural a pak nahlas vyjekl, když do něj pronikl Spock sám. S každým prudkým přírazem přejel nejen svým údem přes prostatu, ale též dopadl na několik tmavorudých až fialových jelit. Rozkoš a bolest. Bolest a rozkoš. Tak silné a tak blízko sebe. Tak blízko!
    Rozkoš a bolest se staly jedním a tím samým a Kirkovo tělo zaplavily orgasmem. Okamžik nato jej zaplavilo i Spockovo semeno.
    Když se za pár minut probudil, zjistil, že Spock leží na něm (a v něm) a zlehka jej hladí ve vlasech. Bylo to velmi příjemné a vzhledem k předchozím událostem až nečekaně něžné.
    "Pojď, Jamesi, vstaň," zašeptal Spock a opatrně se postavil, ani se nenamáhal zapnout si narychlo otevřený poklopec. "Půjdeme se umýt."
    Kirk unaveně poslechl a následoval jej do koupelny. Příliš uspokojený a příjemně unavený nevěnoval Spockově činnosti příliš pozornosti. Prostě si jen po chvíli uvědomil, že s ním stojí společně ve sprše a je držen v pevném láskyplném objetí.
    Že hra je u konce.
    Oplatil tedy vřelost objetí a zabořil tvář do Spockova krku. "Můžu dnes u tebe přespat?"
    Navzdory tomu, že byli už několik měsíců manželé, bylo tomu tak pouze podle vulkánského práva, nikoliv pozemského, natož federálního a kvůli předpisům Hvězdné flotily zakazující intimní vztahy v přímé linii velení to udržovali v tajnosti. Výsledkem toho byly nadále oddělené kajuty a zřídkavé trávení společných nocí. I kvůli tomu Spock chvíli váhal s odpovědí.
    "Myslím, že dnes by to bylo možné," řekl nakonec a vypnul sprchu. "Tvá uniforma stejně není ve stavu vhodném pro opětovné obléknutí a některé části tvého těla potřebují regeneraci."
    Vrátili se k posteli a v tichém souladu vyměnili potřísněné lůžkoviny. Spock pak vzal kožní regenerátor a přiměl Kirka, ať si lehne. Odřená kolena byla lehká, leč velmi iritující zranění. Tudíž by mohla narušit kapitánův výkon, což bylo více než nežádoucí. Poté se dal do regenerace podlitin na hýždích. Jak si všiml, na mnohých z nich byly drobné tečky zaschlé krve. Po chvíli ho však Kirk zarazil.
    "Nemusíš to vyléčit úplně. Rád bych si ještě pár dnů při každém sednutí na tohle vzpomenul." Neviděl Spockovo pozvednuté obočí, ale to ani nemusel. Cítil ho. Přetočil se na záda, vklouzl pod přikrývku a přibral tam i Spocka. Přitulil se k němu a vyhříval se v žáru jeho vulkánského těla.
    "Spocku?"
    "Hmm?"
    "Nemusíš mi odpovědět, jestli nechceš, ale... Kde se to v tobě vzalo? Proč tak najednou a tak... drsně?"
    Vulkánec vydechl. Znělo to téměř jako povzdech. Vstal a došel ke stolu pro večeři. "Opravdu potřebuješ znát na toto odpověď?"
    Kirk pokrčil ramenem. "Ani ne. Jen se divím. Nikdy ses z vlastní vůle neprojevoval jako sadista." Pak se zamračil. "A já taky rozhodně nikdy nepociťoval nějaké submisivně-masochistické choutky. S tebou to ale bylo tak... tak zvláštní. A příjemné."
    Spock se vrátil s tácem. Uchopil sousto a vložil jej Jimovi do úst.
    "Byly okamžiky, kdy sis to rozhodně nemyslel," nesouhlasil.
    "Byly okamžiky, kdy jsi mě znal lépe než já sám," oponoval Kirk a na oplátku nakrmil Spocka.
    "Nechci z tohoto večera udělat standard."
    "To ani já ne. Rychle by to ztratilo kouzlo."
    Teď už si Spock povzdechl doopravdy. Chvíli žvýkal další sousta, než odpověděl. "Jime, dnes večer jsem se dostal na hranice mé vlastní nejniternější etiky. Musím nad tím ještě meditovat, než se rozhodnu, zda to budu kdy chtít zopakovat. A to bez ohledu, jak vzrušující mi to či ono připadalo, nebo jak se to líbilo tobě."
    "Pokud se to líbilo nám oběma a oba jsme do toho šli dobrovolně, kde je pak ten tvůj etický problém?" Hmm, tyhle jednohubky jsou vážně dobré. I když jsou jen ze zeleniny.
    "Ty jsi do toho nešel dobrovolně."
    "Ach, Spocku, ty můj blázínku," plísnil ho něžně. "Copak jsi za celou tu dobu, co jsme spolu, nepoznal, jak bezvýhradně ti důvěřuji? Jinak to přece ani nejde," pousmál se. "Jsi druhou půlkou mé duše a já tvou. Kdyby jsi mi opravdu ublížil, sám by jsi na to doplatil." Vida, už je všechno snězeno. Odložil tedy tác na stolek. "Uznávám, že byly okamžiky, kdy jsem byl strachy bez sebe, kdy jsem zuřil a chtěl ti zakroutit krkem. Ale teď nic z toho není důležité, protože ty jsi způsobil, že všechny tyto negativní emoce se změnily v nádherný intenzivní prožitek." Zalezl znovu i se Spockem pod peřiny a pevně jej k sobě přivinul. "Miluju tě. A každé naše milování, ať už je sebepodivnější, se mi líbí, pokud dělá dobře i tobě."
    Nezdálo se však, že by Spocka přesvědčil. Stále cítil, že nad tím hodně přemýšlí.
    "Jak jsem řekl, Jamesi, musím nad tím ještě meditovat. A nyní spi."
    Kirk se usmál, políbil Spocka na dobrou noc a poslechl jeho příkazu.